TIMBER TIMBRE (CA) + support: DINO BRANDÃO

Pod názvem Timber Timbre se skrývá kanadský hudebník Taylor Kirk (kytara, zpěv), kterého doplňují Mike Dubue (piáno, syntezátor, zpěv) a Adam Bradley Schreiber (bicí, perkuse). Kirk, se svou pověsti kazatele se zádumčivým hlasem, bývá přirovnáván k Nicku Caveovi nebo Johnnymu Cashovi. Po šesti letech vydal nové album Lovage (vyšlo 6. 10. 2023) v produkci svého spoluhráče Michaela Dubue. Jako inspirační zdroje Kirk uvádí bohatou zvukovou paletu Briana Wilsona a rozjímavou melancholii Leonarda Cohena, překvapivě i Sun Ra, Alice Coltrane nebo italské zpěváky Pino Daniele a Paolo Conte. 

Support: DINO BRANDÃO

Na křižovatce cest mezi Paříží, Curychem a angolskou Luandou leží malé švýcarské městečko Brugg, kde má své útočiště Dino Brandão. Švýcarský umělec angolského původu propojuje rozmanité vlivy v živé fúzi, v níž se mísí kontinenty i jazyky. Sám na pódiu, obklopen svými nástroji a stomp boxy, balancuje bývalý pouliční muzikant mezi prosluněnými psychedelickými melodiemi a melancholickými folkovými nápěvy. Se svou skupinou Frank Powers vystupoval na jazzovém festivalu v Montreux, podílel se také na posledním albu Sophie Hunger. Nyní skládá své afro-folkové písně pod vlastním jménem. Má smysl pro baroko, ornamenty a staré perkuse, hraje na zamlžené syntezátory, kope do bicího automatu a troubí na trubku.

Od debutové domácí nahrávky Cedar Shakes, jejíž písně napsal, nazpíval a nahrál Taylor Kirk během dvou dnů v červenci 2005 o samotě v dřevěném srubu na zalesněném předměstí v kanadském Ontariu, uplynulo už osmnáct let. Název Kirkova projektu Timber Timbre je možné překládat jako „zvuk dřeva“ a odkazuje právě na tuto ranou sérii nahrávek. Lze na ní slyšet kromě přízračných zvuků venkova i cvrčky a Kirkovo bušení do stěn ze dřeva. 

Kirk se od domácích nahrávek ve srubu přes prázdný byt ve městě přesunul do nahrávacích studií. Aktuální sedmou desku Lovage nahrál ve 170 let starém přestavěném kostele v kanadském Quebecu. Produkce se ujal Michael Dubue, kterému Studio Cimetière patří. Spolupráce se ukázala být tak plodná, že se Dubue rychle připojil ke kolektivu na koncertní turné jako klávesista a zpěvák, zatímco Adam Bradley Schreiber z Detroitu doplnil současnou sestavu na bicí a perkuse. Kirk hraje na elektrickou basu.

Název desky (a stejnojmenné písně) Lovage – láska a věk – má představovat nepředstavitelně velké množství lásky ve smyslu váhy, míry, objemu nebo věku. Kirk o tom říká: „Chápu to jako směšnou představu a také asi můj nejčastější boj a bláznovství spojené s tím, jak milovat a jak dobře milovat. Souvisí to s úsilím nejen o romantickou lásku, ale i o vztahy jako takové.“

Po podzimním evropském turné, které obsahovalo třináct zastávek, většinou ve velkých nebo hlavních městech sedmi států, se Timber Timbre na jaře vrátí do Evropy. Tentokrát se vydají po menších městech a klubech. To, že se během jednoho půlroku zastaví po Praze zrovna v Olomouci, je překvapení a radost zároveň. Komorní prostředí tomuto kultovnímu projektu totiž sedí. A v České republice to bude za jejich osmnáctiletou existenci teprve čtvrtý koncert. A kdo ví, kdy se do našich končin vrátí. Bude to vzácná návštěva svérázného freak folkaře Taylora Kirka a jeho spoluhráčů.

Živé provedení se od studiových nahrávek liší. Vybrané písně dostávají na koncertech expresivní a zvučný nádech, nenechají vás vydechnout. Vystoupení mají hutnou atmosféru, ale v tom kladném slova smyslu. Kirk je soustředěný na dění na pódiu, na přesné provedení písní a na jednotlivé členy kapely. Je ponořený do hry na basu. Hraje na ni silně a většinu času jako by s ní zápasil. Mezi jednotlivými skladbami bývá jen minimum času na nadechnutí. Kapela se několikrát zastaví na jednom motivu a protahuje ho donekonečna. 

Kirk svým výrazným hlasem připomínajícím chvilkami Nicka Cavea nebo Johnnyho Cashe vypráví a zpívá příběhy jako detektivku a napíná posluchače někdy až k prasknutí. Jeho uhrančivý hlas a písně jako útržky z gotických nebo hororových filmů jindy vyvolávají obrazy živého pohřbívání, pálení nebo zabíjení elektrickým proudem. Kirk posluchače přitáhne během prvních dvou písní a pustí až před přídavkem. V tu chvíli je čas vrátit se do reality a omámení vytleskat poslední dvě nebo tři písně. 

Když je Kirk skutečně dobře naladěn a není z vystoupení rušen fotoaparáty a mobily, nebo když má rozvernou náladu, rád vystupuje s druhým přídavkem - to bere do ruky místo basy kytaru a zazpívá sólo některou ze svých komorních písní. Tyto chvíle jsou pak nejvzácnější a uzavírají intenzivní zážitek ještě s větším soustředěním. Soustředěním na Kirkův jedinečný hlas. A pokud jste na koncertě nikdy nezažili, že si frontman vyžádal zhasnutí všech pódiových světel, vězte, že během těchto přídavků se to za zvláštních okolností může stát. A pak vás už nic nerozptyluje. Slyšíte jen hlas Taylora Kirka a jeho hru na kytaru. Nic víc v tu chvíli není potřeba.